hokej

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

pardubice

HC Moeller Pardubice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

(Přesměrováno z HC Pardubice)
Skočit na: Navigace, Hledání
HC Moeller Pardubice
Založen 1923
Soutěž O2 Extraliga
Stadion ČEZ Arena
o kapacitě 10 194 míst
Město Pardubice
Hlavní trenér Václav Sýkora a Jiří Seidl
Kapitán Jan Snopek
Mistr české extraligy 2004/2005
Informace o klubu
Soupiska mužstva
ČEZ aréna - sídlo klubu

HC Moeller Pardubice je pardubický hokejový klub, který je od roku 1950 pravidelným účastníkem nejvyšší československé a nyní české soutěže. Získal doposud čtyři tituly mistra ligy.

Obsah

[skrýt]

[editovat] Týmové úspěchy

[editovat] Historie

[editovat] Před prvním titulem

První hokejové utkání v ledním hokeji se v Pardubicích na Matičním jezeře odehrálo již v roce 1913, ale soutěžně se zde pravidelně začalo hrát až o sedmnáct let později. Pardubice si vybojovaly právo účasti již ve druhém ročníku první ligy v zimě 193738, ale vstřelily jediný gól a nezískaly žádný bod. V roce 1947 se klub dočkal otevření zimního stadiónu a o tři roky později postoupil definitvně do nejvyšší soutěže, kterou již neopustil. Do horní poloviny tabulky se poprvé Pardubice propracovaly v roce 1959. V 50. letech v Pardubicích nastartovali svoji kariéru budoucí reprezentační borci jako útočník Bronislav Danda a brankář Vladimír Nadrchal, oba se však národního dresu dočkali až po přestupu do Brna. Zastřešení stadiónu Pardubice oslavily v sezóně 195960 třetím místem.

V dalších ročnících se klub pohyboval obvykle kolem poloviny tabulky bez výraznějších starostí o záchranu. Do reprezentačního dresu se na mistrovstvích světazimních olympijských hrách v první polovině 60. let oblékal útočník Jiří Dolana a během celého desetiletí se v něm objevoval Stanislav Prýl. V roce 1965 byl Zdeněk Špaček nejlepším střelcem ligy se 33 góly. Konec tohoto desetiletí již patřil nastupujícímu mládí. Předznamenali to starší dorostenci, kteří se stali přeborníky v roce 1967. Do juniorského a posléze i seniorského týmu záhy pronikla útočná trojice Bohuslav Šťastný, Jiří NovákVladimír Martinec. Křídla tohoto útoku se stala na domácím šampionátu v Praze v roce 1972 mistry světa.

[editovat] Československé tituly

Pardubický tým čekal na svou velkou chvíli do roku 1973, kdy nejprve vyhrál základní část, potom následné play off a tím tedy i první titul mistra ligy. Martinec byl nejlepším nahrávačem ligy se 23 asistencemi a získal první Zlatou hokejku. O rok později v Poháru mistrů evropských zemí zastavil Pardubice až ve finále CSKA Moskva. Na domácí scéně se tým držel mezi nejlepšími po titulu ještě tři sezóny. Brankář Jiří Crha v té době byl na několika vrcholných turnajích v pozici druhého gólmana, ale na rozdíl od kolegů v útoku se žádné zlaté medaile nedočkal a nakonec i emigroval, aby si jako první Čech zachytal v NHL. V dalších letech se více dařilo individualitám než týmu jako celku. Přišly další tituly mistra světa pro výše zmiňované útočné trio, Martinec se k tomu v roce 1976 stal díky 28 asistencím opět nejlepším nahrávačem ligy a v anketě Zlatá hokejka zvítězil od poloviny 70. let ještě třikrát. V roce 1979 si Martinec se 42 brankami dokonce vystřílel pozici ligového krále střelců, ale to již tým jako celek na jistou dobu vyklidil čelné pozice v tabulce. Příslibem se opět stalo mládí, když se starší dorostenci stali přeborníky v letech 1978 a pak třikrát v období 19811983.

Od roku 1982 začal i opětovný vzestup seniorského mužstva. Do týmu byli postupně zapracováni již tehdy zářící brankářská hvězda brankář Dominik Hašek, obránce František Musil, útočníci Otakar JaneckýJiří Šejba. Musil a Šejba získali v roce 1985 titul mistrů světa, ale v dané sezóně oblékali na vojně dres Dukly Jihlava. Musil emigroval do NHL, ale Šejba, který závěrečný duel mistrovství světa rozhodl hattrickem, se vrátil do Pardubic právě včas, aby s ostatními mohl v letech 19871989 oslavit titul mistra ligy. V obou mistrovských sezónách byl Zlatou hokejkou oceněn příspěvek Haška, který si třetí vítězství v anketě v pardubickém dresu schoval ještě na rok 1990. V celkově třetí mistrovské pardubické sezóně se nejlepším nahrávačem ligy stal Janecký se 41 přihrávkou a ocenění nejlepší trenér připadlo Martincovi. Na druhém z titulů z 80. let se podílel už i další objev útočník Ladislav Lubina, který se v roce 1991 stal se 41 gólem i nejlepším střelcem ligové soutěže. S počátkem 90. let ale přišel z hlediska konečných umístění velký výkyv směrem dolů.

[editovat] V české extralize

Do prvního ročníku samostatné české soutěže vstupoval tým poměrně stabilizovaný. Mnozí hráči z něj již nasbírali potřebné zkušenosti a mohli doplnit dřivější opory. Platilo to především o brankáři Radovanu Bieglovi (vyhlášen nejlepším brankářem ligy) a útočníkovi Richardu Královi (se 33 góly nejlepší střelec soutěže). Když se výbornými výkony v play off zvláště při proměňování samostatných nájezdů přidal i sotva osmnáctiletý Milan Hejduk (vyhlášen nejlepším nováčkem ligy), byla cesta k úspěchu v podobě účasti ve finále play off otevřena. Druhé místo pro Pardubice získal trenér Marek Sýkora, který byl posléze vyhlášen nejlepším mužem ligy na lavičce v sezóně a který nebyl v městě perníku doma, což bylo v místních podmínkách něco zcela nezvyklého. Po druhém místě přišel ovšem na dva roky opět půst, který vyvrcholil nutnosti obhajovat v roce 1996 extraligovou příslušnost v baráži. Pryč postupně odešli Král, Biegl a další hráči, které nahrazovali junioři a mezi nimi především střelec Petr Sýkora. Hejduk se v roce 1998 stal olympijským vítězem, čímž si otevřel dveře do NHL.

Pardubice od krizové sezóny v play off nechyběly, i když v něm od roku 1998 včetně hned pětkrát skončily v prvním kole. Několik let se tak do Pardubic stěhovala pouze individuální ocenění pro hráče i trenéry. Například P. Sýkora si 26 zásahy vystřílel v roce 2001 titul ligového krále střelců. Rok 2001 byl významným i kvůli přestavbě stadiónu, který se přejmenoval na Duhovou arénu a na počátku roku 2002 na něm vrcholilo pro českou reprezentaci neúspěšné mistrovství světa hráčů do 20 let. Na domácím ledě se zde představil Aleš Hemský, Petr PrůchaTomáš Mojžíš. Pardubičtí junioři získali republikový titul o rok dříve. V letech 20032004 se útok mladíků Průcha, Koukal a Kolář zařadil do seniorského týmu, který vyhrál základní část soutěže. Ani v jednom z obou ročníků ale mužstvo nezvládlo v play off klíčové sedmé utkání série, což zapříčinilo v prvním případě zastavení se těsně před vrcholem kvůli Slavii a ve druhém pak nedozírné zklamání z vyřazení osmým týmem tabulky a sice Plzní. Čtvrtého titulu se Pardubice tedy dočkaly až v roce 2005 pod vedením kapitána Jiřího Dopity a po příchodu reprezentačního slovenského gólmana Jána Lašáka. Díky zrušenému ročníku NHL se v pardubickém dresu navíc sešlo útočné trio Jan Bulis, Michal Mikeska (21 gólů + 34 asistencí) a Hejduk, které ohromilo tím, že obsadilo první tři příčky v produktivitě celé Extraligy. Titulem nejlepší hráč play off byl oceněn další navrátilec Aleš Hemský, který se s Průchou a P. Sýkorou dostal i do kádru mistrů světa.

[editovat] Vývoj názvu týmu

  • 1923 – LTC Pardubice
  • 1949 – Sokol Pardubice (sloučení LTC a Rapidu)
  • 1950 – Slavia Pardubice
  • 1953 – Dynamo Pardubice
  • 1960 – Tesla Pardubice
  • 1991 – HC (Hockey club) Pardubice
  • 1995 – HC IB (Investiční banka) Pardubice
  • 1997 – HC IPB (Investiční a poštovní banka) Pardubice
  • 2002 – HC ČSOB (Československá obchodní banka) Pojišťovna Pardubice
  • 2003 – HC Moeller Pardubice

[editovat] Hráči

[editovat] Současný kádr

Brankáři

  • 25 – Ján Lašák
  • 35 – Alexander Hylák
  • 99 – Martin Růžička
  • 22 – Vladislav Koutský

Obránci

  • 50 – Martin Táborský
  • 7 – David Havíř
  • 28 – Jan Snopek
  • 87 – Jakub Nakládal
  • 82 – Michal Šeda
  • 46 – Tomáš Linhart
  • 55 – Jaroslav Koma
  • 89 – Jan Kolář II
  • 8 – Angel Nikolov

Útočníci

  • 61 – Daniel Rákos
  • 27 – Tomáš Bláha
  • 79 – Tomáš Zohorna
  • 26 – Michal Klejna
  • 12 – Michal Tvrdík
  • 96 – Radovan Somík
  • 42 – Petr Koukal
  • 48 – Jan Kolář I
  • 60 – Tomáš Rolinek
  • 93 – Tomáš Blažek
  • 94 – Jiří Cetkovský
  • 30 – Miroslav Hlinka
  • 37 – Petr Sýkora
  • 73 – Zdeněk Ondřej
  • 19 – Libor Pivko
  • 23 – Jan Starý
  • 33 – Peter Pucher
  • 64 – Jan Semorád

[editovat] Mistři světa, olympijští vítězové a vítězové Stanley cupu

[editovat] Vyřazená čísla

[editovat] Další významní hráči klubu

[editovat] Ocenění jednotlivců

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.